Shrnutí odborných informací z konference
Tento text se nezabývá okolnostmi pořádání konference (včetně různých obstrukcí, nátlaku a naschválů ve snaze konferenci překazit nebo aspoň potrestat její účastníky a organizátory), ani nemá ambice vyvracet všechny lživé a manipulativní zprávy, které se objevily v médiích – bude spíše využito práva na odpověď. Jen shrnuje podstatné informace, které v odborných příspěvcích zazněly.
Postupně budou zveřejňována videa s českými, resp. anglickými titulky (podle jazyka přednášky). Úplný záznam je ve videoarchivu Poslanecké sněmovny (1. den, 2. den) nebo na rumble.com: 1 2 3 4. Dále vyšly články např. v Parlamentních listech. Zájemcům poskytneme odkazy na odbornější podklady, včetně vlastních publikací autorů. Budou vydány i rozšířené abstrakty z konference v časopisu „Science of Climate Change“.
Klima se vždy měnilo, mění se a vždy se měnit bude, i kdybychom dělali cokoliv. Na tom se snadno shodnou všichni, kdo o klimatu mají aspoň základní informace, včetně účastníků konference (už to ukazuje absurditu nálepky „Popírači klimatických změn“). Klimatické změny byly v jednotlivých příspěvcích dokumentovány např. na rozsahu ledu v severním Atlantiku (E. Mearns) či v Barentsově moři a okolí (J.-E. Solheim), na geologickém záznamu v Grand Canyonu (J. Croll), na teplotách a srážkách z venkovských stanic v exotické asijské zemi (M. Žáček) nebo současně na různých klimatických i hydrologických parametrech (M. Šír, R. Mackey). Všichni tito autoři si všimli vlivu různých astronomických cyklů (např. periody blízké 60 let dané výstředností dráhy Jupitera) na zemské klima.
Klimatické modely podceňují význam sluneční aktivity. Už v minulém desetiletí mnozí vědci, včetně některých účastníků konference, předpovídali, že sluneční aktivita (která měla maximum za období minimálně vyšších stovek, ne-li tisíců let ve 2. polovině 20. století) bude (ve srovnání jednotlivých 11letých cyklů) nadále klesat – což se skutečně děje (a pokles se předpokládá i v příštích desetiletích – H. Abdussamatov, V. Zharkova). Podle Valentiny Zharkové, která rekonstruovala i pohyby Slunce kolem těžiště Sluneční soustavy za poslední 3000 let (čímž navázala mj. na výzkumy Ivanky Charvátové), bylo nedávné maximum oslunění Země ještě výraznější, než by vyplývalo z vývoje samotné sluneční aktivity.
K zastavení oteplování pokles sluneční aktivity zatím nestačil. To však ještě není důkaz, že by nehrála roli. Možným vysvětlením je akumulace sluneční energie v oceánu a v zemské kůře, která zákonitě prodlužuje odezvu teplot na změny sluneční aktivity. Zejména akumulaci v kůře klimatické modely zcela ignorují, protože nejsou schopny ji spočítat – což ovšem není vědecký přístup. Na význam uložené energie, která může být podstatná i pro pochody v celé litosféře, upozorňuje organizátor konference (Pavel Kalenda) se spolupracovníky (včetně autora další přednášky Iva Wandrola) už zhruba od roku 2010. I když jde o „nežádoucí“ téma (bez naděje na získání grantu), postupně byly podstatné výsledky publikovány i v plnohodnotných recenzovaných časopisech, čímž byly vypořádány i formalistické námitky.
Zdá se však, že ještě důležitější faktor v současném oteplování odhalily družice programu CERES, měřící vyzařování Země na horní hranici atmosféry od roku 2000. Jak upozornil Milan Šálek, zesílený skleníkový efekt nelze pozorovat z vývoje infračerveného záření. Podstatnější pro změny klimatu je naopak pokles odraženého záření v krátkovlnné oblasti, což způsobuje zahřívání povrchu (takto výrazný pokles albeda neboli odrazivosti nelze vysvětlit pouze úbytkem sněhu a ledu). Jde tedy o významné přímé zpochybnění teorie „antropogenního globálního oteplování s dominantním vlivem antropogenních emisí skleníkových plynů“, aspoň od r. 2000 dodnes. Příčiny poklesu albeda zatím nejsou jasné (na změny v krajině upozornil P. Nakládal; mohl se projevit i úbytek kondenzačních jader, včetně poklesu znečištění např. oxidy síry).
Inside the paliament building
Několik autorů (D. Koutsoyannis, P. Kalenda, J. Croll, C. Monckton, N. Scafetta, H. Masson) poukázalo na to, že teploty mají na skleníkové plyny ještě větší vliv, než skleníkové plyny na teploty. Vlivem oteplení (bez ohledu na jeho příčinu) by tedy koncentrace skleníkových plynů vzrostly i bez emisí. Václav Procházka zjistil, že modely chování CO2 v atmosféře, jejichž výsledky používá IPCC, a priori vylučují vliv změn v „malém“ cyklu uhlíku (biosféra-půda-vzduch-voda), v němž je současný oběh zhruba 20krát větší než sledované emise, na koncentrace CO2 v řádu desetiletí. Tím se IPCC vyhýbá seriózní odpovědi na otázku, jaký by vlastně byl „přirozený“ růst koncentrací.
Na nebezpečí nekritické aplikace matematických modelů přehnaně zdůrazňujících vybraný parametr (v klimatologii tedy především emise) upozornil Tomáš Fürst, a na význam chaotických a tudíž nepredikovatelných (a neregulovatelných) jevů Petr Nakládal.
Mnohem závažnější než skleníkové plyny jsou lokální až regionální změny klimatu, způsobené hlavně nevhodným hospodařením v krajině. Na to se zaměřila přednáška Jana Pokorného, který poukázal na drastické zásahy do vodního cyklu, které výjimečně (jako v případě Amazonie) mohou mít dopad až téměř na kontinentální úrovni. Z globálního pohledu jde tedy hlavně o ničení tropických pralesů, ale ani příklad drasticky zvýšených teplot nad lesem zničeným kůrovcem by ekology moc nepotěšil. Široce známý fakt ničení pralesů kvůli energetické biomase a biopalivům (zatímco biopaliva pěstovaná v našich zeměpisných šířkách reálně téměř žádnou ropu neušetří) okrajově zmínil i V. Procházka.
Na řadu rezerv v práci IPCC upozornil hlavně Marcel Crok, na problémy v práci s teplotními řadami László Szarka. Jan-Erik Solheim připomněl i účelové okamžité zrušení časopisu Pattern Recognition in Physics vydavatelem poté, co bylo připraveno zvláštní číslo zabývající se sluneční aktivitou.
Protože klima není všechno, některé příspěvky se zabývaly i energetikou. Douglas Pollock ukázal, že zvyšování instalovaného výkonu nestálých obnovitelných zdrojů (FVE, vítr) v elektrické síti nad určitou mez nejen že nesmírně zdražuje elektřinu, ale v podstatě už ani neušetří jiné zdroje. V. Procházka na příkladu paliv a geologického cyklu uhlíku upozornil, že příroda žádné dělení zdrojů na „obnovitelné“ a „neobnovitelné“ nezná. Obojí se musí využívat racionálně, jinak se i některé „obnovitelné“ zdroje mohou snadno vyčerpat.
Z konference též byla vydána tisková zpráva a komuniké v anglickém jazyce, které se zaměřily na neserióznost jednostranného zdůrazňování emisí skleníkových plynů a neefektivitu násilných opatření, která mají za cíl zastavit růst jejich koncentrací (účinný nástroj ke snížení spotřeby fosilních paliv je především jaderná energetika, která však u „zelených“ stran obecně není příliš oblíbena). Dále komuniké zmiňuje mj. známý fakt pozitivního vlivu vyšších koncentrací CO2 na růst rostlinné biomasy, stejně jako neexistenci důkazů o zhoršování různých extrémů počasí vlivem oteplování. Čeští účastníci by také rádi připomněli výrazně podprůměrné přírodní podmínky ČR pro OZE (což vlastně není žádná věda, stačí se podívat třeba do atlasu pro střední školy) a strategický význam domácích zásob uhlí pro energetickou bezpečnost i konkurenceschopnost průmyslu a celé ekonomiky.
V Praze, dne 28. 11. 2024
Podepsán vědecký výbor konference: RNDr. Pavel Kalenda, CSc., Mgr. Václav Procházka, PhD., Mgr. Miloš Faltus, PhD., RNDr. Tomáš Fürst, PhD., RNDr. Dobroslav Matějka, CSc.
more news
China’s Massive Coal-to-Liquids Expansion
In this article, Australian science writer Jo Nova examines China’s rapidly expanding coal-to-chemicals and coal-to-liquids industry. While much of the West focuses on phasing out fossil fuels, China is quietly transforming coal into fuels, plastics and fertilizers at massive scale—raising important questions about energy security and global climate policy.
New Ice Core Study Finds No Clear CO₂–Temperature Link
New research from ancient Antarctic ice cores is challenging long-held assumptions about the role of carbon dioxide in Earth’s climate history. Evidence suggests that CO₂ and methane levels remained remarkably stable over millions of years—even as the planet experienced dramatic temperature shifts. These findings raise fresh questions about the extent to which greenhouse gases alone can explain past and present climate change.
BlackRock CEO Abandons Climate Delusion for Investor Needs
BlackRock CEO Larry Fink has publicly shifted toward what he calls energy pragmatism, admitting that society now demands a balanced approach to meeting power needs rather than adherence to rigid climate agendas. This could be a pivotal moment for global energy policy, as one of the planet's most powerful financial players steps back from decades of ill-advised “green” mandates.
